né. Kulturní standardy si my sami většinou neuvědomujeme, nejlépe je do–

kážou přiblížit právě cizinci. 

Formálnost

V porovnání např. s dánskou kulturou je česká kultura formálnější a do–

držuje přísnější pravidla chování a jednání. Češi respektují jedince s vyšším

společenským postavením a dodržují zdvořilostní „rituály“ (Morgensterno–

vá, 2003). 

Naopak ve srovnání s německou kulturou je česká kultura mnohem

méně formální, nemá ráda formalizované postupy a normy (blíže Nový,

Schroll–Machl a kol., 1999, s. 79­80). Formálnost kultury však není výra–

zem konformity, kterou lze spojovat s hodnotami jako poslušnost a sebe–

disciplína, kterými se Češi nevyznačují. Formálnost nelze interpretovat jako

podléhání univerzálně platným pravidlům, což pro českou kulturu není pří–

značné. Cizinci uvádějí, že je překvapuje, jak se Češi snaží obejít obecně

platná pravidla, což se projevuje i ve společenském nešvaru jako např. ko–

rupci (korupce je zejména pro Skandinávce nepřípustná).

Implicitnost komunikace

Interkulturní výzkumy se shodují na vymezení české komunikace jako

implicitní (Nový, Schroll–Machl, 1999; Morgensternová, 2003; Marxtová,

2005). To znamená, že důležité informace zůstávají nevysloveny a skryty

pod povrchem. Skryté informace bývají vyjadřovány nepřímo, často pomo–

cí různých komunikačních strategií (narážky, podtext, obratné kličkování,

schopnost obejít něco, vyhnout se něčemu, dvojsmyslnosti). Význam sdě–

leného je silně ovlivněn situací, kontextem a komunikačními partnery. 

V běžné komunikaci označují cizinci Čechy za velmi příjemné a spole–

čenské a rádi s nimi tráví volný čas („jsou to dobří společníci“, „rád si

s nimi někam po práci zajdu“). Problematická je oblast profesní komuni–

kace, která bývá často pro cizince neprůhledná a zmatečná. Jak již bylo

uvedeno, Češi rádi zastiňují v komunikaci jádro věci a používají specifické

komunikační manévry, které nejsou cizinci schopni prohlédnout (to se ob–

jevuje zejména při obchodním jednání). Z rozhovorů vyplynulo, že skandi–

návští podnikatelé mají největší problémy zejména v oblasti zmíněné pro–

fesní komunikace. Češi nechtějí přímo označit problém nebo nacházejí

výmluvy místo přímého vysvětlení („občas mám pocit, že se z toho zbláz–

ním, já po něm chci jen, aby mi řekl, jak opravdu věci vypadají, a ne poví–

69